Listopad 2014

What are you waiting for?!

30. listopadu 2014 v 19:20 | Celline Gautier |  Zápisky z mého života

Už jsem trapná s těmi diary články, zajímalo by mě, jestli to vůbec někdo čte celé. Poslední dobou jsem se nějak překonala, jsem "lepší" v tělocviku a dostala dobré známky, první z fyziky a doufám, že budu mít za jedna i z češtiny, kdy jsem předtím měla za pět, snad si nebude myslet, že jsem podváděla.. Přece bych to nebyla Já, kdybych se s jedničkou z fyziky hned nepochlubila a začala usmívat na celou třídu o přestávce jsem musela napsat domů, protože na jedničky z fyziky u mě nejsou zvyklí. Ve čtvrtek jsme byly na tělocviku jenom dvě holky (+paní učitelka), naivně jsme si myslely, že nás ušetří trápení a bude to pohodová hodina. Houby.


29.11.2014

29. listopadu 2014 v 22:36 | Celline Gautier |  Pozitivní obrázky

Ladies and gentlemen, rose in Winter

23. listopadu 2014 v 18:41 | Celline Gautier |  Zápisky z mého života


Bez jediného důvodu se teď cítím, jako kdybych se měla každou chvíli zhroutit. Návštěva táty mi nepomohla se odreagovat, spíše naopak. Je tu chvíle, kdy poslouchám hudbu a myslím na všemožné blbosti, které pro mě jindy ani nejsou důležité, ale teď najednou, jako kdyby byly. Ale zpátky od mé nálady.
V sobotu ráno jsem byla v práci, kde se mi staly rovnou tři věci/řekněme trapasy, které raději ani nebudu psát. Včerejší den byl jinak skvělý, byla jsem se podívat s kamarádkou do tanečních, kde jsem znala maximálně pět lidí, protože tam byli spíš lidi z její školy, ale who cares, nebyla jsem zalezlá doma, jako obvykle.

Začala jsem sledovat seriál Doctor Who a jsem teprve u třetího dílu první série, dost špatné, když si domyslím, kolik má ten seriál sérií. Nesleduje tu někdo American Horror Story? Pokud ano, jaký máte názor na to, co udělal Dell? Nevím, co si o tom mám myslet, možná to, že by se měl co nejdříve přiznat nebo by to takhle s vydíráním mohlo pokračovat.

O mém blogu ví čím dál víc lidí, které znám, ví o něm moje kamarádka ze třídy, o které jsem tu psala článek, ale zjistila jsem, že o blogu ví i její brácha, který to nejspíš nějak neřeší, jen si četl ten článek a myslím, že i několik dalších lidí, ale nevadí, zatím si ze mě ve škole neutahují, ani nevím, proč by měli, jen mám takové myšlenky.
Ve škole se mi daří, ale podle toho, z jakých předmětů, například literatura a chemie mi vůbec nejde, jediné, co mě z češtiny může zachránit je sloh a mluvnice.
Dnes jsme byli u táty a zajeli jsme na chatku, kde jsem si všimla keříku se dvěmi rozkvetlými růžemi, je vůbec možné, aby v tuhle roční dobu kvetly růže?! Je to zvláštní.

Zbýva jedna-třicet dní do Vánoc, ale venku zahradu zdobí rozkvetlé růže.



název nenalezen

17. listopadu 2014 v 20:55 | Celline Gautier |  Zápisky z mého života
The internet ♛

V tomhle článku bych Vás chtěla obeznámit se změnou přezdívky a designu,
čehož jste si určitě všimli rychle. Co bude s blogem se dozvíte v celém článku.

Monsters are real ...

17. listopadu 2014 v 15:36 | Celline Gautier |  Mé fotky


Moje první blogerské krůčky

16. listopadu 2014 v 23:22 | Celline Gautier |  Co se mi honí hlavou
Books escape <3
Začalo to 19. listopadu 2010. Den jako každý jiný. Rozhodla jsem se založit si blog. Nenapadl mě žádný originálnější název než ten, co mě napadl - psát ho sem nebudu, ještě existuje, protože si nepamatuji heslo. Články, které jsem přidávala, se mi zdály opravdu, jak se říká, cool - v 11. letech se mi mohla zdát skvělá i kaluž na ulici. Gramatika na úrovni 7-letého dítěte a vyjadřování se typu: "Mucq", "LoVískuJu tĚ!", brr, mrazí mě v zádech. Články obsahovaly maximálně fotky celebrit a zkopírované strašidelné příběhy z časopisu Bravo, jen ojediněle se objevovali články vymyšlené z mé vlastní mysli. Přišlo 26. prosince 2011 a blog jsem opustila.
Na to 28. března 2012 přišla chvíle, kdy jsem opět nevěděla, co s časem a založila si nový blog, i-think-music-forever - v té době jsem měla sakra dobré nápady na názvy, co? S hudbou blog neměl nic společného, psala jsem své zájmy atp.. O pár měsíců později jsem na tento blog přidala i svou kamarádku, se kterou se už teď nevídám.
Blog jsem ji o dalších pár měsíců přenechala a o nějakou dobu dál jsem si založila blog nový. Takhle to probíhalo několik let, až jsem se dostala ke svému nynějšímu blogu. Začátky byly nejjednodušší, protože na blogu žádné články nebyly a nemusela jsem se bát, že budu mít třeba dva podobné články. Za tu dobu, co jsem tady, jsem se lépe naučila gramatiku, něco málo jsem se naučila z grafiky, poznala pár dalších blogerek - jen přes ty blogy, škoda, že se s nimi nejspíš nikdy nesetkám, atp.. V mém okolí o blogu už podle mě ví mnoho lidí, jen já nevím o tom, že o mém blogu oni vědí - je to zamotané. Wild Honesty je jako mé útočiště před realitou, i když sem nejčastěji píšu články deníkovského žánru, můžu se tady vyzpovídat a někteří mě ani neznají osobně. Nemyslela jsem si, že by mi nějaký blog vydržel tak dlouho, jako tenhle. Vy, co s blogováním teprve záčínáte, nevzdávejte to, vím, že je velká "konkurence", ale pokud Vás blogování baví, tak není co řešit. :)



25 faktů o mně

16. listopadu 2014 v 19:22 | Celline Gautier |  Fakta o mně
1. Ráda se líčím a fotím - z čehož vyplývá, že vždy když se nalíčím nějak zvláštně, tak se vyfotím.
2. Na instagram pravidelně přidávám od letošního školního roku.
3. Dokresluji si obočí, ale tak, aby nebylo umělé.
4. Nejsem žádný narcis, ale jsem spokojená se svým vzhledem.
5. Moje přírodní barva vlasů je špinavá blond.
6. Ve škole jsem spíše šedá myška, která se nějak nezúčastňuje.
7. Můj nejoblíbenější předmět ve škole je TVY - technické vybavení a TEA - technika administrativy.
8. Nejde mi tzv. mechanické učení.
9. Nemám ráda literaturu.
10. Na škole jsme nejpočetnější třída, co se týká tedy holek, je nás tam sedm, takže kluci everywhere. :D
11. Ráda poslouchám hudbu.
12. Doma se ze mě často stává blázen a blbnu po celým baráku, protože se nudím.
13. Jsem introvert, nerada se někomu svěřuji a říkám mu své problémy.
14. Mám strach z výšek a z toho, že budu hlavou dolů (třeba při tělocviku) - i to je u mě možný.
15. Ve třídě mám kamarádku, která je též blogerka, ona ale o mém blogu neví, tedy myslím, že neví.
16. Moje nejlepší kamarádka o tomhle blogu ví.
17. Pravidelně sleduji serál American Horror Story.
18. Mou oblíbenou postavou ve čtvrté sérii je Dandy a ta maličká.
19. Bojím se injekcí.
20. Nepoužívám makeup, ale jen řasenku linky/stíny, tužku na obočí a pudr.
21. Mám ráda špenát a koprovku.
22. Meřím 160 cm.
23. Líbí se mi styly ostatních holek, ale se svým stylem nejsem spokojená.
24. Mezi mé oblíbené filmy patří: Kamarád taky rád, Ten kdo stojí v koutě, Hobit, Postradatelní a Velký Gatsby.
25. Nebrečela jsem u filmu Hvězdy nám nepřály (please don't kill me!).

Playlist 0.8

15. listopadu 2014 v 19:49 | Týna |  Hudba
Tumblr

Po nekonečně dlouhé době a několikrát pozměněném playlistu v mém mobilu, jsem se konečně rozhodla přidat další playlist. Jak tak koukám, tak za listopad jsem přidala jenom 1-2 články, už je 15. listopadu, něco je špatně. Abych pravdu řekla, tak nemám čas a někdy ani náladu na to, přidávat články. Snad to pochopíte.


-------------------------------------------------

Skillet - Not Gonna Die

- Asi milionkrát jsem Not Gonna Die slyšela na televizní stanici MusicMix, kdy jsem nenarazila na jméno, protože bylo moc pozdě a píseň už končila, takže když jsem měla televizi přepnutou na té stanici, tak jsem čekala s mobilem v ruce, na kteém byl připravený Shazam. Tohle snad se mnou není ani možné. :D


--------------------------------------------------------------------

Lostprohpehts - Bring 'Em Down

- Také nově oběvená skupina, která se mi zalíbila hned u první písně. Jako první jsem od nich slyšela Bring 'Em Down, která mě uchvátila a řekla jsem si "tak si poslechnu ještě jednu a uvidím", samozřejmě se mi zalíbila i ta další a takhle to pokračovalo dál.


-----------------------------------------

Shinedown - Unity

- Shinedown mě doprovázeli cestou do Prahy, kdy jsme se školou jeli do technického muzea. Celé jejich album, Amaryllis, mám stažené v mobilu. Jedna píseň z alba se mi při poslouchání v autobuse zamlouvala, je to píseň Unity, kterou tu máte.

----------------------------------------

Nirvana - Rape Me

- Nirvana, jednoznačně srdcovka. Jejich hudba mě nikdy neomrzí. Raději poslouchat hudbu, kterou zbožňuji, než abych poslouchala dnešní hitovky, příklad: Booty od JLo (ta písnička se mi absolutně nelíbí, nemá žádný smysl, neukamenujte mě prosím, za ten názor).


-------------------------------------------------------------------------

Of Monsters And Men - Dirty Paws

- Na Dirty Paws jsem přišla díky blogu mé kamarádky (a zároveň spolužačky): odkaz na blog, která ani o mém blogu nejspíš neví. Dirty Paws je taková píseň, u které si můžete odpočinout, není to žádná divočina ani něco takového.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Five Finger Death Punch - Wrong Side Of Heaven

- Mnou nově oběvená kapela. Doporučuji se, u Wrong Side Of Heaven, podívat na videoklip, protože má něco do sebe. Po poslechnutí několika písní od Five Finger Death Punch se tato kapela stává jednou z mích oblíbených interpretů.


----------------------------------------------------------------------------

The Verve - Bitter Sweet Symphony

- Melodie mi hnedka připomněla znělku v pořadu Prostřeno, kterou slyším pokaždé z obývacího pokoje, když se na pořad kouká někdo z rodiny. Narazila jsem na Bitter Sweet Symphony náhodou, protože jsem vyhledávala různé písně a nemohla jsem najít nějakou, u které by se dalo i relaxovat. Nakonec jsem jen náhodně klikla.


Přátelství

3. listopadu 2014 v 12:20 | Týna |  Co se mi honí hlavou
Myslím si, že každý má nějakého člověka, kterého může nazvat nejlepším kamarádem. Já takového člověka mám taky, ale není jen "nejlepší", je dokonalá.

Nikdy jsem si nemyslela, že si najdu se svoji společenskostí kamarádku, se kterou bych mohla mluvit o čemkoli, o každé blbosti aniž bych se bála, že jsem se nějak ztrapnila. Neodsuzuje mě a vím, že ji můžu věřit. Je upřímná, což je jedna z věcí, co se mi na ní líbí a nijak se nepřetvařuje.

Znamená pro mě hodně, jsem opravdu ráda za to, že ji mám, známe se sice teprve dva měsíce, od začátku střední školy, ale od začátku se spolu bavíme, jako kdybychom se znaly několik let (tohle jsem tedy slyšela od jedné naší spolužačky). Dokážeme se smát kvůli každé blbosti. Nejhorší chvíle na smích byla při testu z matematiky, kdy Ivča (tak se jmenuje) slyšela z venku motorku a začala se smát, samozřejmě jsem se musela smát taky, učitelka se na nás pak divně koukala, že co nám hrabe. Ale my už když se smějeme, tak se pak nemůžeme uklidnit, protože se pak navzájem ještě víc rozesmějeme. Je to nádherná osoba, kterou nechci ztratit a opravdu ji obdivuji. :)

Nic osobního vám o ni nenapíšu, jen to, že tenhle člověk mi v životě scházel. Nejdřív jsem myslela, že jít na průmku není zas tak dobrý nápad, ale co jsem se seznámila s ní, tak jsem věděla, že jsem si vybrala dobře, protože kdyby na tu školu jedna z nás nešla, tak se nikdy nepotkáme. Dostala se mi k srdíčku, přijde mi to, jako kdybychom se znaly odjakživa. Mluvíme spolu o všem a víme, že si můžeme věřit, navzájem se chápeme a podporujeme, takový člověk se hrozně těžko hledá, ale když někoho takového najdete, stojí to za to. Dala bych za Ivču ruku do ohně, tedy pokud bych do toho ohně rovnou neskočila úplně. :)

Nevím, kde se ve mě vzala taková "touha", napsat tenhle článek. Ale nejsem ve škole a musím něco dělat. Jeden den se s Ivčou nevidíme a už mi chybí.

Na základní škole jsem měla pár takových kamarádek, se kterými jsem se bavila o všem. Ale už se s nimi bohužel, po základce, často nestýkám, což je škoda.

______________________________________________
Nejspíš si říkate, co to je za sladký řečičky, ale to
mi nevadí, já jsem ráda za takovou kamarádku.

Máte taky někoho, kdo pro Vás je "nejlepší/nejlepším" kamarádkou/kamarádem?


Lidi, nezapomínejte na Dušičky.

2. listopadu 2014 v 16:50 | Týna |  Co se mi honí hlavou
Daphne on the Plaza | Inslee Haynes, The Sketchbook

Na většině blozích čtu články, které se týkají toho, že lidé v Česku slaví Halloween místo toho, aby šli na hřbitov a zapálili svíčku svým milovaným. Jsem jedna z těch, kteří Halloween "oslavují", ale nějak to neprožívám.

1.11. je tzv. Svátek Zesnulých a 2.11. Dušičky. Šla jsem společně s rodinou zapálit svým blízkým svíčku a dát jim úctu. Procházela jsem tak hřbitovem a některé hroby byly prázdné, bez jediné svíčky, květiny nebo čehokoli jiného. Zamrzelo mě, že nikdo z blízkých zesnulého, nepřišel. Asi je zvláštní, že to sem píšu, co?

"Zapalme svíčky, ať hoří...
jako vzpomínku na ty, jejich čas na tomto světě už skončil. Zapalme svíčky ať hoří, za ty, jež se navždy zapsali do našich srdcí."

Jednoho dne pod zemí budeme všichni, nikdo tomu nezabrání. I nám budou naši milovaní odevzdávat úctu..

Je divné nad tímhle přemýšlet už v 15-ti, ale měla jsem takovou chvilku, kdy se mi chtělo přemýšlet (ta věta nezní moc dobře).